Jak přežívají tučňáci v Antarktidě?

Vždy studené nohy – a to je dobře!

Tučňákům to není nepříjemné, když chodí po ledu, protože jejich nervový systém a receptory chladu jsou přizpůsobeny mínusovým teplotám. Přesto jim při chůzi po ledu mrznou nohy, a to je dobře. Teplé nohy by rozpustily led a nechali zvířata neustále stát v louži vody. Není to dobrý nápad, protože pak by tučňákům vždy hrozilo zamrznutí. Studené nohy jsou v Antarktidě vlastně výhodou.

Výměník tepla v noze tučňáka!

Když máme studené nohy, má to negativní vliv na naše celkové tělesné teplo. Příroda ale na tučňáky vymyslela trik: tučňáčí nohy mají propracovaný cévní systém, který funguje na protiproudém principu. Tučňáci si tedy zabudovali jakýsi výměník tepla. Teplá krev zevnitř těla odevzdává své teplo již v nohách tak, že se ohřívá studená krev proudící zpět od nohou k tělu. Tento mechanismus na jedné straně udržuje nohy chladné a na druhé straně si tučňák i přes studené nohy snadno udržuje tělesnou teplotu.

Dokonalé outdoorové oblečení!

Tučňáci mají hustou péřovou srst, štědře se překrývající přikrývky a dobře izolující typy peří, které udrží teplo. Příroda vyvinula dokonalý šatník tučňáků: teplý, hustý, vodoodpudivý a šik zároveň. Kromě výrazného opeření mají antarktičtí tučňáci silnou kůži a štědrou vrstvu tuku. A když to nestačí? Pak se přiblížíš.

Skupinové mazlení proti chladu!

Velké skupiny se navzájem chrání před větrem a snižují tak své tepelné ztráty. Zvířata se neustále pohybují od okraje dále do kolonie a dříve chráněná zvířata se pohybují směrem ven. Každé jednotlivé zvíře musí jen krátkodobě vydržet přímý studený vítr a může se rychle ponořit zpět do proudu ostatních. Toto chování je zvláště výrazné u tučňáka císařského. Skupiny mazlení se nazývají shluky. Velké hnízdní kolonie ale tvoří i jiné druhy tučňáků. Jejich mláďata se mazlí ve skupinkách, zatímco rodiče loví.

Jezte sníh a pijte slanou vodu!

Kromě chladu mají tučňáci z Antarktidy ještě jeden problém, který za ně evoluce musela vyřešit: sucho. Antarktida je nejen nejchladnější a největrnější kontinent na zemi, ale také nejsušší. Co dělat? Někdy tučňáci jedí sníh, aby se hydratovali. Příroda ale přišla s ještě jednodušším řešením: tučňáci mohou pít i slanou vodu. Jako mořští ptáci jsou výrazně častější v moři než na souši, takže tato adaptace je nezbytná pro přežití.

To, co zní zpočátku neuvěřitelně, je mezi mořskými ptáky velmi rozšířené a je způsobeno zvláštní fyzickou adaptací. Tučňáci mají solné žlázy. Jedná se o párové žlázy nad oblastí očí. Tyto žlázy vylučují svůj slaný sekret nosními dírkami. Tím se vyloučí přebytečná sůl z krevního řečiště. Kromě tučňáků mají solné žlázy například i rackové, albatrosi nebo plameňáci.

Plavecké talenty a hloubkové potápěče!

Tučňáci jsou dokonale přizpůsobeni životu ve vodě. V průběhu evoluce se nejen jejich křídla proměnila v ploutve, ale jejich kosti jsou také výrazně těžší než u mořských ptáků schopných létat. V důsledku toho mají tučňáci menší vztlak. Jejich voděodolnost navíc snižuje tělo ve tvaru torpéda. To z nich dělá nebezpečně rychlé lovce pod vodou. Běžná je rychlost kolem 6 km/h, ale nejvyšší rychlost 15 km/h není nic neobvyklého, když se to počítá. Gentoo tučňáci jsou považováni za nejrychlejší plavce a mohou nabídnout více než 25 km/h.

Nejhlouběji se potápí tučňáci královští a tučňáci císařští. Studie využívající elektronické záznamníky ponorů na hřbetech tučňáků zaznamenaly u samice tučňáka císařského hloubku 535 metrů. Tučňáci císařští také znají speciální trik, jak se katapultovat z vody na led: uvolňují vzduch ze svého peří a uvolňují malé bublinky. Tento vzduchový film snižuje tření s vodou, tučňáci jsou méně zpomalení a mohou na pár sekund více než zdvojnásobit rychlost a tak elegantně vyskočit na břeh.